Jednoho dne jeden velmi bohatý pán odjel na cesty a svěřil svůj majetek služebníkům. Po dlouhé době se vrátil a služebníky zavolal. Přišel první a řekl: „Pane, svěřil jsi mi pět hřiven, hle, dalších pět jsem vyzískal.“ A pán ho pochválil. Přišel druhý a řekl: „Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny, hle, další dvě jsem vyzískal.“ A pán i jeho pochválil. Přišel třetí a řekl: „Pane, svěřil jsi mi jednu hřivnu. Bál jsem se Tě a nechtěl o ní přijít, tak jsem ji zakopal. Tady máš, co Ti patří.“ Pán mu odpověděl: „Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem.“ A vyrazil ho (srov. Mt 25,14-30).

To je ta známá část příběhu. Jenže pak přišel čtvrtý služebník a řekl: „Pane, svěřil jsi mi dva miliony hřiven. Věděl jsem, že svůj majetek rozmnožuješ, vždyť jsem Ti s tím sám pomáhal. A tak jsem věděl, že budeš chtít, abych ty hřivny nezakopal, ale získával další.

Bylo zrovna po válce a v celé zemi se stavěly domy, silnice, železnice. Obnovovala se spousta věcí, byla obrovská poptávka po uhlí, železe, oceli, cementu, štěrku a dalších materiálech. Šel jsem a koupil 51% akcií našich největších oceláren. Dali jsme pár miliard do obnovení válkou zničené výroby, nakoupili nejnovější a nejhospodárnější technologie, sehnali lidi, kteří tam chtěli dělat a měli k té práci vztah. A když jsme tu fabriku postavili na nohy, tak přišli komunisti a znárodnili ji.

Na západě se právě raketově rozvíjela elektronika. Vznikaly první počítače, byl to úžasně perspektivní obor. Koupili jsme továrnu na elektronky a chvíli vydělávali. Jenže pak vynalezli tranzistory a integrované obvody a než jsme zvládli technologii jejich výroby, tak nás převálcovaly jiné firmy.

Pak začala éra proudových letadel. Bylo to úžasné, svět se najednou zmenšil, lidé začali strašně cestovat. Palivo bylo levné, letadla pohodlná, poptávka obrovská. Investovali jsme několik miliard do vývoje nadzvukového dopravního letadla. V tu chvíli to vypadalo, že po něm bude obrovská poptávka. Jenže přišla první a druhá ropná krize a najednou jsme měli v ruce letadlo pro úzkou skupinu nejbohatších klientů. Peníze se nám pak samozřejmě nikdy nevrátily.

Pak jsme investovali do jaderné energetiky. Vyvíjeli jsme nové typy reaktorů s lepší provozní ekonomikou atd. Jenže přišel Černobyl a lidé se začali našich elektráren bát a tlačit na politiky, aby je zavřeli.

Postavili jsme úžasné elektronické hračky. Chvíli se prodávaly výborně, jenže pak přišli Číňani, začali je dělat třikrát levněji a převálcovali nás.

Zkusili jsme turistický ruch. Jenže přišlo 11. září 2001, útoky na Bali, v Madridu, v Londýně atd. A poptávka i zde výrazně klesla.

Pak jsem koupil oblíbenou restauraci na skvělém místě, jenže přišla mafie a chtěla výpalné. Na to už jsem neměl a tak mi ji zapálili.

A tak, můj pane, tady máš tu jedinou hřivnu, co zbyla.“

Co řekl pán tomuhle služebníkovi?

---

Příběh je záměrně konstruován jako exemplární příklad selhání, k němuž došlo podle nejlepšího vědomí a svědomí. Služebník dostává částku v řádu desítek miliard korun. (Srov. poznámku k Mt 25, 14-30 v tzv. Bognerově překladu Nového zákona.) Ví, že pán svůj majetek rozmnožuje, dokonce mu s tím před jeho odjezdem pomáhal. Nevyřčený předpoklad je, že jedná v duchu toho, jak to dělali s pánem. Zná tedy vůli pána dobře a snaží se podle ní pokračovat. Chová se jako odpovědný správce majetku. Seznam investic je záměrně zkonstruován tak, aby každá položka dávala smysl a byla dobrou investicí. Nesnaží se rozmnožit peníze nesmyslnými postupy jako sázení na dostizích; investuje do dobrých věcí; přesto přišel o vše. Co mu pán řekne?

Můj duchovní doprovázející odpověděl, že pán v evangelním podobenství vyčítá třetímu služebníkovi, že je špatný a líný (srov. Mt 25, 26). Nejde o to, že nevydělal, ale že se nesnažil. Podle názoru mého doprovázejícího by pán toho čtvrtého služebníka vlídně přijal, neboť se poctivě snažil, jenom to nevyšlo.

Také já myslím, že pán počítal s tím, že služebník může o peníze přijít. Vždyť třetímu služebníkovi říká, že měl peníze uložit do směnárny, aby si je po návratu vyzvedl i s úrokem (srov. Mt 25, 27). Dnes bychom asi řekli spíše do banky nebo investičního fondu, ale problém je stejný. Řada bank z různých důvodů zkrachovala a střadatelé přišli o peníze. Pán jistě věděl, že není žádný zaručený a zajištěný výdělek a směnárník může zkrachovat. Přesto by raději podstoupil toto riziko, než aby líný služebník peníze pouze zakopal.

Služebník se sice nevěnoval zdravotnictví a charitě, nebudoval noclehárny pro staré a nemocné, nepečoval o bezdomovce, přesto udělal mnoho dobrého. Především dával lidem práci a tak nemuseli spát v noclehárnách pro chudé. Dal jim daleko více než charitativní pomoc – dal jim práci a za ní mzdu, z níž mohli důstojně žít. Dávat lidem práci je samo o sobě obrovská služba a dar lidstvu, která umožňuje lidem důstojně žít i bez charity. Tak papež Pius XI. píše v sociální encyklice Quadragesimo Anno: „Vynakládat pak bohatší příjmy na to, aby se vytvářela pracovní příležitost a možnost výdělku — pokud se při tom lidstvu opatřují statky opravdu užitečné –, to je třeba posuzovat jako vynikající a potřebám doby plně odpovídající ctnostný skutek velkorysosti, jak můžeme vyvodit ze zásad ‚Andělského učitele.'“ Možná služebníkovi opravdu šlo jen o zisk jeho firmy a o blaho lidí se nezajímal — ale přesto je tou prací velmi výrazně pomohl zajistit. Je velikou chybou zdůraznit charitativní práci a zapomenout, jak přispívají k blahu lidí zaměstnavatelé.

Můžeme si také snadno představit, že vše, co dělal, dělal s velikou láskou k bližním. Když po válce kupoval ocelárny, dělal to s vidinou zisku, ale i služby. Chtěl sloužit tím, že pánovými velikými penězi rychle obnoví výrobu kvalitní oceli, aby se zničená země mohla rychle obnovit. U firmy na elektronky mohl vidět také dosud netušené přínosy elektroniky lidstvu. Čtenář si snadno domyslí, že to bylo v roce 1948. Již krátké zamyšlení nad přínosy elektroniky od té doby ospravedlní představu, že byl vizionář a chtěl posloužit lidstvu. Nadzvukové letadlo mohlo být dalším vizionářským projektem, který se ale neujal. Také do jaderné energetiky mohl investovat s touhou pomoci dobré věci — jaderné elektrárny patří mezi nejčistší zdroje energie s minimálními emisemi včetně CO2, stabilně poskytují vysoký výkon a zásoby paliva v případě thoriových reaktorů jsou obrovské. Také za výrobou elektronických hraček mohla být touha pomoci lidstvu. Třeba poskytnout dětem příležitost naučit se zacházet s počítači a elektronikou vůbec. Různé elektronické stavebnice či můj první počítač pro mě měly obrovský význam. Když investoval do cestovního ruchu či oblíbené restaurace, opět mohl mít na mysli blaho lidí. Mohl se například rozhodnout nabídnout nějaké specifické skupině lidí odpočinek dle jejich představ. V konání onoho služebníka tedy vůbec nemusela chybět láska; naopak, mohl se celý život snažit, aby udělal něco dobrého pro lidstvo.

Pro to vše věřím, že ho Pán s láskou přijal jako věrného služebníka, ačkoli prodělal.