Jan Pavel II. mluví o dvou pokladnicích, do kterých pronikáme při své práci. Udělal jsem s tím hlubokou osobní zkušenost, která zcela proměnila můj (nejen) duchovní život. Programoval jsem speciální software pro ovládání velkoplošných obrazovek a při bádání nad jakousi specialitou ohledně přenosu obrazu nevědomky otevřel právě ty dvě pokladnice. Zmáčknutí čudlíku na bedně, která prostě hraje a co je na tom divného, se změnilo v setkání se zázrakem.
Známé podobenství o hřivnách (Mt 25, 14-30) mluví o třech služebnících, kterým pán svěřil hřivny a odjel. Dva z nich hřivny rozmnožili a pán je pochválil. Třetí služebník hřivnu zakopal a pán ho vyrazil jako líného. Ale co by pán udělal se služebníkem, který se poctivě snažil hřivny rozmnožit, a přesto prodělal? Odpověď hledá text tohoto článku.
Mnoho bylo napsáno o přímé péči o chudé a potřebné, o dávání chleba hladovějícím, léků nemocným atd. Málo se ale mluví o tom, kde se všechny ty dary berou, a o záplavě lidí, kteří pěstují obilí, pečou chléb, dopravují ho, zkoumají nové léky, učí ve školách, řeší účetní otázky s pomocí spojené a mnoho dalších. A právě o nich je tento článek. Nejde vzpomenout každého, ale snad mé zamyšlení nad jedním konkrétním příkladem pomůže ukázat směr, kudy jít.
