Dlouho mi leží na srdci téma lidské důstojnosti bohatých a toho, že i oni jsou Bohem milováni a zváni do společenství. Připadá mi, že se na to často zapomíná, a proto jsem téma lásky nejen k chudým, ale i k bohatým zpracoval do článku.
Coby dlouholetý zájemce o námořní letectví a válku v Pacifiku jsem si jednoho dne objednal životopis admirála Nimitze a dozvěděl se mnoho o něm i o jeho rodině. Skutečným překvapením pro mě byla jeho nejmladší dcera Mary, která se věnovala biologii, a přestože její rodiče nebyli věřící, našla díky sestrám dominikánkám cestu k víře, vstoupila k dominikánkám a až do své smrti působila na Dominikánské univerzitě v San Rafael v Kalifornii. Zaujala mě natolik, že jsem nedávno publikoval článek a rozhovor o jejím životě, na které bych zde rád upozornil.
Rozzuření obyvatelé Nazareta dovedli Ježíše až na sráz hory, aby ho srazili dolů. Ježíš však, místo aby zemřel, prošel středem davu, který ho chtěl zabít, a ubíral se dál. Zní to banálně, ale existuje určitý druh výkladů o tom, jak Ježíš umíral neustále a my máme stále umírat s Ním. Existuje i určitý druh romantizujících pohledů na utrpení jako na něco krásného a toužebně očekávaného. Kdo to nezažil, nepochopí, jak zničující pro důvěru v Boha je, když ve dvaceti letech uvěříte a bez předchozí zkušenosti se setkáte s takovými pohledy. A právě Ježíš odcházející středem davu mi pomohl se s nimi vyrovnat.
Celý příspěvekJak jsem hledal Boží znamení a co všechno mi k tomu Bůh (ne)řekl skrze flek na topení.
Celý příspěvek„Bolku, kde máš Lolka?“ Tak se mě ptali vrstevníci celé dětství. V televizi šel populární polský večerníček o Bolkovi a Lolkovi a já jsem byl jediný Bolek široko daleko. Jednou jsem šel na výstavu o životě papeže Jana Pavla II. Vrátil jsem se z ní nadšený. Na jednom z panelů výstavy totiž stálo černé na bílém, že maminka říkala budoucímu papeži Lolku. Když Jan Pavel II. zemřel, zvolil jsme si ho za patrona a zjistil, že s ním mám společného víc než jen večerníček.
Víra jednoho technika 