Může být kněz astrofyzikem? Jak nahlížet na „věčný“ konflikt přírodních věd a náboženství? Jaké jsou některé mýty z historie přírodních věd? Jak správně číst knihu přírody? A až kam nás tato „četba“ může dovést? Na tyto a další otázky se pokusí v úterý 19.9. odpovědět vedoucí Arizonského pracoviště Vatikánské observatoře, jezuita P. Pavel Gábor SJ, PhD.
Kdysi mi jedna kamarádka řekla, že kdykoliv mluvím o jistém tématu, má tvář se viditelně rozzáří. Hned mi to připomnělo má studia na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Pojďme si říci v čem.
Malé zamyšlení o tom, co krásného nám lety do vesmíru říkají o člověku i o Bohu a jak podle sv. Jana XXIII vědecký pokrok a technické vynálezy ukazují nekonečnou velikost Boha.
Krása letadel, způsob jejich letu i obrovské množství znalostí a úsilí potřebných k jejich sestrojení mi vypráví leccos o Boží moudrosti ve stvoření a stává se v něčem i obrazem mého duchovního života.
Vatikánská observatoř je jedna z nejstarších astronomických institucí na světě; její kořeny sahají až do konce 16. století. Papež Jan XXIII. o ní řekl, že má dvojí úkol: Přiblížit vědu církvi a církev vědě. Více o této pozoruhodné instituci nám prozradí zástupce jejího ředitele, jezuita Pavel Gábor.
Celý příspěvek
Víra jednoho technika 