Ježíš nás vyzývá k modlitbě za chléb náš vezdejší. Věřím, že i prostá modlitba za chléb bez přemýšlení, jak chléb vzniká, bude účinná. Osobně je mi ale bližší si všímat konkrétních detailů fungování ekonomiky. Například myslím, že bychom měli každý prosit za svého zaměstnavatele, za zakázky pro naši firmu, pomoc pro její vedení nebo za inovace našich výrobků. Všímat si i zvláštních příležitostí k takové modlitbě, jako když se firma uchází o významnou zakázku nebo vystavuje na veletrhu. Měli bychom sledovat stav firmy a jak se jí daří a předkládat toto Bohu v dících i prosbách. Měli bychom se takto modlit nejen v čase krize. Právě zaměstnavatel je tím, skrze koho většině z nás Otec dává (peníze na) vezdejší chléb. Nestačí dobře pracovat a chtít spravedlivou mzdu; musíme se také modlit, aby ji zaměstnavatel měl z čeho vyplatit.

Dnes již málokdo pracuje v zemědělství, přesto je třeba si všímat i kupř. počasí nebo stavu plodin a jejich vlivu na úrodu a i toto předkládat Bohu v modlitbě. Podobně bychom si měli všímat a do modliteb zahrnovat kupř. energetiku, energetickou bezpečnost, počítačovou bezpečnost a celou řadu dalších věcí. Mnohde jde o otázky spíše politických rozhodnutí než ekonomiky samotné, ale i politika by měla patřit do našich modliteb.

Vzpomínám na úžasnou zkušenost z léta 2008, kdy česká koruna vytrvale posilovala, až dosáhla nevídaných hodnot 14,454 Kč za dolar a 23,015 Kč za euro. Tou dobou tisk již dlouho psal, jak silná koruna poškozuje exportéry – a přitom česká ekonomika je dosti proexportně zaměřená. Také já to čím dál více vnímal i jako riziko pro mě. Vždyť levnější zboží z dovozu nebo zahraniční dovolená by byly pěkné, ale byly by mi k ničemu, pokud by zároveň bylo ohroženo mé zaměstnání. Jednoho dne jsem se začal modlit „Pane Bože, dělej s tím něco.“ Hned druhý den přišla intervence České národní banky a kurzy se změnily na 15,094 Kč za dolar a 23,760 Kč za euro. Od té doby koruna několik měsíců oslabovala. Jistě jsem nebyl jediný, kdo se takto modlil. To okamžité vyslyšení prosby však vnímám jako potvrzení, že bylo dobře se za tuto věc modlit. Připadá mi logické, že ke změně došlo intervencí ČNB a ne spektakulárním zázrakem – věřím, že Bůh dokáže používat přirozené prostředky a nemusí se hned uchylovat k porušování přírodních, ekonomických či jiných zákonů.

Na této modlitbě bylo důležité uznání, že hlavním ekonomem je Bůh sám. Byla to modlitba stylem „Bože, třeba je v Tvých očích posilování koruny k něčemu dobré, ale já to vidím obráceně a tak Ti předkládám svoji prosbu o její oslabení.“ Čelil jsem totiž pokušení hrát si na ČNB či Boha samého a snažit se napřed analyzovat, zda skutečně ten kurz naši ekonomiku tolik poškozuje, jaké by byly dopady jeho změny a jakou bych si představoval vhodnou úroveň. Bylo by mojí odpovědností to řešit, pokud bych seděl v radě ČNB, a je jistě dobré se nad tím zamyslet – ale reálně to nedokážu správně posoudit. Proto bylo osvobozující problém Bohu předložit s tím, ať On sám se rozhodne, jak to opravdu řešit.