Carlo Acutis (1991-2006) je italský chlapec se všestranným nadáním a velkým zájmem o informační technologie, který byl v roce 2020 blahořečen a stal se patronem mladých a internetu. Péčí nakladatelství Paulínky o něm nedávno vyšla česky kniha, které se v tomto článku věnuji.
Pokusil jsem se v jednom starším článku ukázat využití technologií v humanitární práci. Nyní se mi podařilo nalézt výborné video na podobné téma přímo od Světového potravinového programu OSN, největší humanitární organizace na světě, které s radostí sdílím.
V dnešních vzrušených debatách o křesťanských hodnotách mi často chybí právě ten Bůh, který je jejich původcem. Jedni je vykládají tak a druzí onak, ale Ježíše Krista jako by často zapomněla zmínit jedna i druhá strana. Pro mě je to však naprosto zásadní existenciální otázka. V hloubi svého srdce totiž hledám především vztah. Křesťanské hodnoty mi ovšem nepřipadají jako osoby, které by se o mě staraly, ale spíše jako dopravní značky. Je dobré se jimi řídit, ale nejsou živé osoby. A proto jsem napsal toto zamyšlení.
Jedním z jazyků lásky je pozornost. Ta znamená věnovat druhému čas, soustředit se na něj, povídat si s ním atd. Věnovat druhému alespoň chvíli soustředěné pozornosti. Myslím, že toto vše můžeme poměrně přímočaře aplikovat i na vztah k Bohu a hovořit o modlitbě. Mluvit s Bohem znamená modlitbu. Ale modlitba není jen odříkávání naučených slov. Modlitba předpokládá osobní a dynamický vztah. Krásné příklady modliteb vidíme v biblické knize Žalmů.
Jedním z jazyků lásky, o kterých mluví Gary Chapman v knize Pět jazyků lásky, je přijímání darů. Chapman ho nazývá „přijímání darů,“ ve skutečnosti však hovoří spíše o dávání darů. Například říká, že pro lidi, kteří lásku vnímají tímto způsobem, je důležité, aby třeba dostali květinu či nějaké přání k narozeninám.
Ovšem dar nestačí jen dát, dar musí být i přijat. Jak je to pro dárce zraňující, když někomu z lásky dává dar a ten je odmítnut. Naopak přijetí daru je i projevem lásky k dávajícímu.
